Gladiators Plzeň

MISTROVSTVÍ SVĚTA – CURYCH 2003 – 6.-8. června

Martin Ženíšek se vydal do Curychu, proto si můžete přečíst, jak se Čechům dařilo.

    Švýcarská metropole nás přivítala ještě před ranním rozbřeskem. Krátce po čtvrté hodině v pátek ráno jsme našli fotbalový stadion, který se nachází nedaleko místa konání, hotelu Intercontinental. V tomto pěti hvězdičkovém hotelu se v nadcházejících třech dnech mělo rozhodnout o úspěších a neúspěších hráčů z celého světa. Po příjezdu a krátké procházce po okolí dospáváme v autě na parkovišti a čekáme na další české hráče. Kolem deváté se vydáváme na druhou průzkumnou výpravu, abychom objevili hotel Etap, který se má stát na dvě noci naším domovem. Po krátkém pátrání a dvacetiminutové procházce dorážíme k hotelu. Bohužel, ubytují nás až po dvanácté a proto se vracíme zpět k autu. Po čekání, které se zdá nekonečné nás z polospánku probírá troubení Fábie Davida Šmída. Po mnoha objížďkách a půlhodině bloudění (díky jednosměrným ulicím a přikázanému směru jízdy vpravo) jsme konečně dorazili k hotelu. Po vybalení a osvěžující sprše usínáme vysílením a probouzíme se až kolem třetí hodiny. Jelikož si nechceme nechat ujít slavnostní zahájení, opouštíme hotel a vyrážíme přes most, který překlenuje obě strany velkého curyšského nádraží, kolem „oblíbeného“ parkoviště směr hotel Intercontinental. Po příchodu do hotelu jsme svědky malé slovní rozepře mezi našimi hráči v čele s Davidem Šmídem a Slováky. Vše se točí kolem nedávného MS v ledním hokeji, kde byli slovenští hráči tentokrát šťastnější. Po rozlosování jdeme zpět do Etapu, abychom byli fit na sobotní prohlídku Curychu. 

     Ráno vyrážím se svojí přítelkyní na prohlídku Curychu. V nákupním centru za fotbalovým stadionem si kupuji vytoužené cédečko, které se u nás neprodává. Pak tramvají jedeme až na břeh Zürichsee. Nejprve prozkoumáváme bleší trh na malém náměstíčku a poté již míříme přes most na druhý břeh řeky Limmat. Pomalou procházkou krásným parkem, který lemuje celé jezero, docházíme až k Čínské zahradě. Ta se nám zdá tak úchvatná zevnitř, že se rozhodneme jí prohlídnout i zevnitř. Vstupné je srovnatelné se vstupy u nás. Zahrada se nám moc líbí, ale po krátkém odpočinku, jdeme na tramvaj a přes zastávku na oběd v Mc’Donaldu zpět na hotel. Po krátkém rozmýšlení se vydávám tentokrát již sám znovu přes most na hokej. Čeští hráči sklízí úspěchy, všichni se dostali do A-finále (40hráčů). Tam si již tak dobře nevedou. Do první šestnáctky pro play-off se dostává jen trojice našich: Honzové Suchý a Dryák a Pavel Plešák. Před Pavlem stál v prvním kole obhájce titulu Österman a tak pro něj bylo osmifinále konečnou. Stejně tak Jan Suchý, který si nedokázal poradit s (prostupnou) obranou neznámého Švéda. Nejlépe na tom byl Honza Dryák, který měl proti sobě Fina. Toho dokázal po nervy drásající sérii porazit a postoupit do čtvrtfinále. Konečně se českému hráči podařilo nahlédnout mezi osm nejlepších. Nutno podotknout, že tomuto historickému úspěchu přihlížela početná česká výprava fanoušků. Ve čtvrtfinále se Honza utkal s s Tore Liem, na kterého si věřil. Jenže Nor se ukázal jako lepší, přesto radost české výpravy příliš nezkazil. Honzův výkon je jen skvělou tečkou za jeho vydařenou sezónou. Po tomto kole je hraní konec, semifinále a finále jsou na programu zítra po soutěži družstev. 

     Druhý den, v době našeho příchodu, je již v plném proudu soutěž žen, juniorů a družstev. Bratři Hvižďové předvedli v základní skupině skvělý výkon a zajistili si postup do osmičlenného play-off (Leoš z prvního a Michal ze třetího). Na devátém místě bohužel skončil třetí junior Miroslav Hubáček, ale ostudu si rozhodně neudělal. V ženách máme také trojnásobné zastoupení a na rozdíl od juniorů se dokáží všechny protlačit mezi osmičku. Jediná Kristýna Baščanová se probojovala až do semifinále, ale tam již jsou silné finky a naše nejlepší hráčka končí na 4. místě. V boji o páté místo vyniká Markéta Pilařová, která se nedávno stala hráčkou našeho klubu, po prohře s obhájkyní zlaté medaile Pullianenové ve čtvrtfinále zahajuje spanilou jízdu a končí na krásném 5. místě. Magdě Malé se play-off vůbec nedaří, prohrává co se dá a končí na 8. místě. 

    Do sektoru pro družstva se přesouváme až v době, kdy naší reprezentaci čeká první těžký soupeř v podobě Norska. Hraje se především o to, kdo nebude hrát v semifinále se Švédy, to znamená o šanci na stříbro. Naši od prvního kola mírně ztrácí a na konci zápasu zjišťujeme, že naši hráči nejsou v takové pohodě a někteří do zápasů nedávají všechno. Norové měli za dva roky (od posledního mistrovství) spoustu času a příležitostí se od Švédů učit a jak je vidět, naplno toho využili. České hráče čeká boj v play-off, po vyhraném čtvrtfinále je před námi předem prohraný zápas. Naši nastupují s cílem Švédy pořádně potrápit, ale daří se jim to jen dvě kola. Zbylá tři nám již favorité okazují záda. V zápase o bronz nás čeká třetí severská velmoc: Finsko. To ve vyrovnaném zápase prohrálo s Nory, poté co Norové předvedli skvělý kolektivní výkon, bez kterého se v této soutěži na medaile myslet nedá. Finále bez větších problémů vyhrálo Švédsko, Norové si z vod Zürichsee vylovili stříbro. Ve stejnou dobu, kdy se hrálo finále, probíhalo vedle utkání o 3. místo. Mezi českými a finskými hráči se rozhořela taková bitva, jakou nikdo z přihlížejících dvaceti Čechů nikdy neviděl. Po žádném kole nebyl rozdíl větší než jeden bod. Po pěti kolech byl stav nerozhodný 9:9 a litovat toho mohli především naši. V několika utkáních přišli o cennou remízu nebo vítězství jen pár vteřin před koncem. Za nerozhodného stavu následuje souboj kapitánů, ale našemu Pavlovi Plešákovi se do toho nijak zvlášť nechtělo. Do bojů s Finy nezasáhl a byl vychladlý, proto se ke stolu postavil nejlepší Čech sezóny a nejlepší český jednotlivec na MS: Jan Dryák. Finové se dlouze radili a až poté se proti Honzovi postavil jeden z nich. Přestože ani jeden z hráčů nebyl kapitán, nikoho nenapadlo protestovat. Zápas sezóny se rozjel ve vlažném tempu, ale bylo plné přesných akcí. Honza se ujal vedení, ale bohužel soupeř stačil vyrovnat a navíc dát ještě dva góly. Do konce zápasu v tu chvíli zbývaly dvě minuty a všichni přihlížející Češi (ale i Slováci) se snažili očima dotlačit puk za záda finského brankáře. Bohužel se nám to podařilo jen jednou a to zbývalo do konce pár vteřin. Honza prohrál zápas o bronz 2:3, ale rozhodně to nebyla jeho vina. Za dva roky v lotyšské Rize má naše reprezentace co napravovat. 

     Po tomto zážitku se kolem začíná žhavá debata. Já využívám situace a vyzívám Rogera Owense z USA k přátelskému zápasu „do pěti“. Výsledek toho zápasu není tak důležitý, považuji za čest utkat se s někým, kdo se před dvěma lety v Plzni stal mým přítelem. Zápas plný gentlemanských gest nakonec končí mojí nejtěsnějším výhrou. Po krátkém rozhovoru a focení sledujeme společně semifinále a finále jednotlivců. V těchto soubojích se naskýtá shlédnout nejdelší prodloužení MS (přes 11 minut a 30 sekud). Finále nakonec vyhrál Daniel Wallén před Jacobem Lindahlem, třetí místo vybojoval obhájce titulu Hans Österman nad Norem Torem Liem. Poté se pomalu balíme, loučím se s Rogerem a odcházíme směr parkoviště, kde čekáme na Markétu a Standu, než si přeberou ceny a rozloučí se slavnostním ceremoniálem. Pak již netrpělivě vyjíždíme směr Česká republika a až na malé zaváhání u Stuttgartu, kde nám pomáhá s nalezením ztraceného směru německá státní policie, dojíždíme kolem čtvrté hodiny ranní do Plzně.